Obec Hvozdná

Pomník svobody

Již v roce 1918 se rozhodli pokrokoví občané zeHvozdné, že musí projevit radost ze svobody a také jako připomínkubudoucím generacím postavit pomník na tyto dny. Této akce se ujal výborKroužku, který již v obci působil od roku 1909. Myšlenka také našlaohlas u jiných složek v obci, jmenovitě strany Sociálně demokratické astrany Lidové.
Dohodnuto bylo postavit pomník s pamětní deskou,nahoře se symbolem statečnosti, lvem který trhá okovy. Kolem památníčkuvysadit tři lípy nesoucí název: Lípa Svobody, Lípa Masaryk, LípaWilson. Bylo rozhodnuto, že památník bude postaven na obecním pozemkupod číslem 15.

Poslechněte, co o této události napsal kronikář pan Josef Navrátil:
„Abybyly uhrazeny výlohy s tím spojené, navrhl člen Kroužku BergerFrantišek pořádati při osazení líp velikou slavnost národní, večer poslavnosti pak v hostinci na Osmeku a u pana Zicháčka taneční zábavu ačistý výnos věnovati fondu pro zbudování pomníku.
Utvořen bylslavnostní výbor, který tvořili za Kroužek Berger František, MachalíčekLudvík a Josef Bednařík, za stranu sociálně demokratickou Mudřík Josef,Berger Karel a Lukovský Josef a za stranu lidovou Bednařík Jan,František Langer a Zajíc Antonín.
S prací bylo započato ihned.Potřebný kámen a štěrk dovezli místní občané a památník byl dle návrhuFrantiška Bergra postaven Rudolfem Horákem a Petrem Kobylíkem.
Programslavnosti vypracoval zase František Berger, objednány historické anárodní kroje a dne 23. dubna 1919 vyšel průvod z Osmeka na slavnostnímísto. Vpředu jeli trubači v krojích, školní dítky s fáborky apraporky, mládež v krojích, hasiči z Ostraty (ve Hvozdné ještě sborunebylo) tělovýchovná jednota Sokol z Kostelce, skupina krojovanýchděvčat a hochů s ozdobenými lípami, pak hudebníci a veliké množstvíúčastníků slavnosti.
Slavnostní projev přednesl nadučitel Holeňa zOstraty a odevzdání památníku pod ochranu obce zdejší nadučitel JanPukl. Za zvuků národní hymny byly zasázeny tři lípy a to: První shorasociálně demokratickou stranou, prostřední Kroužkem a dolní stranoulidovou.
Účast na slavnosti byla na zdejší poměry přímo obrovská aukazovala nejen radost z osvobození, ale také jednotu lidu, dosudcelkem nerozděleného podle politického nebo náboženského kabátu."
Lečpomník, vlastně jeho horní část nebyla včas dokončena, a tak lev se namohylu dostal až o rok později. Ale toto místo neopustil ani v doběokupace a ani později. Jak moudré bylo rozhodnutí našich předků, žepoužili právě tento symbol svobody.
Avšak protože nevadil aniokupantům a ani jiným pánům, pomalu na něj zapomněli i občané.Zapomněli na vznik 1. republiky a tak lev chřadl a pouze mládež občassedlala lva, který jim nic neříkal.

Odstranili jsmelípy a zasadili túje. Ohradili jsme lva drátěným plotem a lev pozvolnadocházel v zapomnění. Až po roce 1994 několik nadšenců začalo vymýšletkde lva přemístit, aby nebyl na tak nedůstojném místě.
Vypsali jsmeanketu, kde pomník Svobody postavit. Přišlo tolik návrhů, že hrozilorozeštvání občanů, pokud nebude akceptován jejich návrh. Proto jsmerozhodli, že lev zůstane na svém místě a pro vzpomínku 550 let od prvnípísemné zmínky o Hvozdné postavíme památníček nový. Jistě to bylorozhodnutí rozumné. Avšak stále mě trápila myšlenka jak pomoci pomníkuSvobody.
Až letos se naskytla mimořádná příležitost tím, že jsme vtéto části obce budovali chodníky a novou vozovku. Proto jsem rozhodl,že pomník Svobody zvedneme do úrovně chodníku a k 28.říjnu 1997vysadíme nové lípy tak, jak je zasadili naší předkové. Byla to akcevelice odvážná, jelikož hrozilo, že se mohyla může zbortit a nebo levzničit.
Celou akci jsem zadal fy VARIOS, neboť bylo třeba zajistittěžké mechanismy a také zednické práce a upravit okolí. Prácepokračovaly velice úspěšně, ale pomalu. A tak ještě v pondělí 27.říjnase pilně pracovalo. Avšak 28.října 1997 bylo všechno připraveno,abychom mohli zasadit lípy kolem pomníku Svobod, nyní již zvednutému.
V16.30 hodin se sešlo několik občanů Hvozdné, aby byli přítomnislavnostnímu sázení líp. Lípu Masaryk zasadil pan Polášek Vít, lípuSvobody přednosta OKÚ Zlín PhDr. Zdeněk Dostál a lípu Wilson starostaobce pan Bednařík Jindřich. Tentokrát neokázale, ale o to vroucnějijsme vzpomněli, co se za ta léta od vzniku první republiky událo.

Kamenný kříž

Poslechněte si, co o historii zaznamenal náš bývalý kronikář a řídící učitel pan Josef Navrátil.Nevíme a asi se také již nikdy nedovíme co je pravda a co pověst. Tento kříž stával na jiném místě, u plotu, dělícím dvůr č. 129 a č.35. Také číslo 35 stávalo kdysi na jiném místě a tento kříž byl viditelný a volný. Ale přestavba domu č. 35 dostal se do dvora, a poněvadž č. 35 byla odedávna jakýmsi zájezdním hostincem a kámen stával na prostranství před ním, sloužil k uvazování koní. Srovnáním terénu byl postupně zasypán a horní rameno kříže bylo uraženo. Nebylo o něj zájmu a kámen lidem nic neříkal. To přiznává také Eduard Peck ve svém díle Okresní hejtmanství holešovské:

" Otázav se vlídné as osmdesátileté stařenky Kroupové (pozn. správně má býti Roupové), která si i s jinými lidmi, bylo to v neděli dopoledne, ke mně přidružila, jaký je to kříž a co o něm ví, dostal jsem takovou odpověď:
" Toť tu byli pan dochtor ze Zlína a ti pravili, že na tom místě kázali svatý Cyril a Metoděj." Nato já: "A to vy jste prv o tom nevěděli?" "Ba nevěděli," odpověděla stařenka, enom jsme slýchávali, že tudy šel kdysi v noci fryštácký panáček s Pánem Bohem na Březovů a strážní na Lukově, uviďe světlo, vystřelili z kuše a milého panáčka zabili. Oni mysleli, že to idú zbojníci. A tož potom pochovali panáčka a na hrob mu postavili tento kříž. "

Toto vypravování jest důkazem, že tradice cyrilometodějské nebyla tradicí, ale že byla teprve později vytvořena. Pan doktor, o kterém stařenka mluví, byl Dr. Přikryl. Ve svém díle "Svatí Cyril a Metoděj v památkách starožitných na Moravě a ve Slezku" (vydaném v roce 1907), píše o tomto kříži toto:

"Z Kostelce šli sv. Bratří dále na Hvozdnou, Slušovice a do Vizovic. Ve Hvozdné, 3 km vzdálené, postaven je u horního konce dědiny kamenný kříž na trávníku při cestě, kde sv. věrozvěstové kázali. Místo se jmenuje Osmek. Majitel hostince p. Dědák zasadil kříž ke kapličce při silnici. (Přenesen byl 4.5.1920). Je 1,30 m vysoký, v ramenách široký 98 cm. Přes cestu proti hostinci je kaplička Panny Marie Bolestné, stojí na hřbitově prastarém. Dp. faráž Inocenc Filip sdělil, že na tom hřbitově stával prastarý dřevěný kostel Všech svatých. Nyní je to hřiště.

Obě podání jsou v přímém rozporu. První neobstojí v soudu dějin a dějinných zvyklostí proto že zabití kněze byla sice významná událost místního významu, která by však nebyla označena takovým památníkem, vyžadující dlouhé a vytrvalé práce a zručnosti.
Také druhé podání jest neúplné. Peck vydal své dílo v roce 1892.V té době nebyla tradice cyrilometodějská známa (viz vyjádření stařenky Rupové). Avšak je tu ještě třetí a mnohem závažnější doměnka, poněvadž jest doležena vědeckým bádáním a doklady, třeba nepřímo. Dr. Vlasta Fialová v článku Valašský kříž u Martinic (Naše Valašsko VIII.) uvádí:
Kříže podobné druhu těšily se zvláštní úctě a živému zájmu, zejména v poslední čtvrtině minulého století, kdy pod vlivem oslav tisícího výročí soluňských věrozvěsů na Moravu, považovány byly za památky z prvních dob křesťanství u nás. Proti tomuto nadšení, jež podle těchto křížů se snažilo vyznačit cesty moravských věrozvěstů, ozvaly se i hlasy střízlivější, ketré je měly za mezníky panských a jiných statků.
O martinickém kříži se praví, že v těch místech byla kdysi veliká bitva, v níž padlo tolik bojovníků, až krev tekla ve vývozku u kříže potokem.
A tato pověst o bitvě bude asi nejpravděpodobnějším pramenem k vypátrání tajemství nejen křížů martinického, hvozdenského a jiných podobných, neboť jest to asi náhrobní památka na padlé na sklonku února 1644, kdy na různých místech našeho kraje byla svedená poslední veliká bitva mezi Valachy a císařskou armádou, vypravenou na ně po odchodu Švédů z Lukova. Valaši vizovského a lukovského panství střežili tu asi cestu k hradu Lukovu.
Že však se postavili k boji v otevřeném poli, mělo pro Valachy tragické následky. V soupise Valachů z r. 1644 jest u mnohých poznámka... padl v bitvě u Martinic... .Rovněž u Fryštáku stával podovný kříž, který však byl nešetrností při stavbě silnice rozbit. (Bylo to v roce 1860, ještě před oživením tradice cyrilometodějské). A nebudeme daleko pravdě, řekneme-li, že pravý důvod hvozdeského kříže je stejný, jako u dvou ostatních, martinického a fryštáckého.
Kamenný kříž bude dále státi na svém místě se svým věčným mlčením.
Pro nás současníky jistě není rozhodující, zda tady sv. Cyril a Metoděj skutečně šli, nebo zda se v těchto místech odehrávala krvavá bitva. Pro nás je důležité, abychom se o tento historický kříž dobře starali , abychom nedopustili zničení této historické památky. Proto jsem s potěšením vyslechl p.Chalupu, že snad uražený vrch kříže se snad nachází na jeho dvoře. Novější historie by tomu napovídala, neboť původní cesta vedla mezi restaurací "L" a stavením p.Chalupy. Kámen našel, když kopal základy na ohradu vinohradu.
Pan Chlalupa ještě dodal, že stařenka mu vyprávěla, že kříž skutečně stával v těch místech, kde jmenovaný kámen našel.
Proto jsme s p. Krajíčkem kámen odvezli a udělali rekonstrukci na místě samém. Posuďte podle obrázku zda je to část kříže nebo ne.
Pro budoucí věk jsme tento vrch kříže vzali a uložili na Obecním úřadě. Ještě bych se chtěl zmínit o tom, že s dotazem, zda se tento kamenný kžíž ve Hvozdné nachází, se ozvala Dr. Helena Businská a p. Vladimír Busínksý z Prahy, kteří po 12 let pořizují dokumentaci o těchto křížích. Jsou členy kolektivu, který v letošním roce vydal publikaci o kamenných křížích v České republice. Snad tato publikace přispěje k osvětlení zašlé historie i hvozdenského kříže.
Jedna věc mně však vadí, a to umístění kříže přímo na křižovatce. Nevím, ale snad by měl stát u kapličky, jak bylo již dříve doporučeno. Jistě by bylo důstojné a bezpečnější místo.
Svědek zašlých časů by si naši péči jistě zasloužil!

Jindřich Bednařík

Historie rybníku Argalaška

9. června 1948 rozhodl MNV s konečnou platností, že bude stavebníkem rybníka. Toto své rozhodnutí posílá ihned Okresnímu národnímu výboru ve Zlíně. Toto rozhodnutí bylo vlastně iniciováno předsedou ONV ve Zlíně Dr. Nondekem, který 15. 11. 1947 píše do Hvozdné. "Zahájil jsem jednání u ZNV v Brně ohledně rybníků a sděluji Vám dnešní stav věci.
Čechy a Morava mají pro rok 1948 zajištěno 500 mil. Kčs na obnovu a zřízení rybníků. ZNV v Brně sestavuje právě v těchto dnech program staveb rybníků pro příští rok. Zařadil jsem do tohoto programu u našeho okresu zatím Jaroslavice, Ostratu, Slušovice a Hvozdnou."
Dále pak poukazuje na nutnost co nejdříve pozemky vykoupit, aby státní podpora nepropadla. Rybník měl sloužit též jako koupaliště pro Lůžkovice a část Zlína. Dále se v dopise praví : " Jaroslavice a Ostrata již mají zajištěny pozemky obecní, takže tam věc půjde hladce. Váš rybník by ovšem byl největší a nejvýhodněji položen. Proto mám na věci osobní zájem a budu Vám všemožně pomáhat. O peníze není třeba míti obav. S pozdravem Váš Dr. Nondek."
Tento povzbudivý dopis odstartoval dlouhou a náročnou etapu výstavby a následnou starost obce o Hvozdenský rybník.

Jak to vlastně všechno bylo . Od zmíněného dopisu do 9. června 1948 kdy padlo rozhodnutí, že obec stavět chce, uplynulo 1/2 roku. V této době bylo nutno vykoupit nebo směnit pozemky a připravit projektovou dokumentaci.

Z dopisu, který došel na obec 14.dubna 1948 z Brna usuzuji, že projekt zatím nebyl vypracován. V odpovědi se dočítáme: "Sdělujeme Vám, že projekt stavby rybníka a všech prací je zadán firmě Národní podnik Baťa k vypracování a do týdne bude hotov..." Tato zpráva však nebyla uskutečněna. Co se stalo a proč projekt nebyl vypracován nevíme. Z kroniky jsem se dočetl, že vypracování projektu bylo zadáno až 29. 5. 1945 firmě ing. František Světelský, úředně oprávněný civilní inženýr z Jihlavy. Zaměření stavby bylo provedeno 10. 6. 1948. V dubnu byla předběžně projednána se všemi majiteli pozemků, které byly nutné ke stavbě, jejich směna za pozemky obecní.
13. záři 1948 vydal ONV ve Z1íně č.j.8138/1-x-48 = VÝMĚR = o vodoprávním povolení na zřízení rybníka v trati Angaláška ve Hvozdné. Tento výměr obsahuje:

Popis projektovaného rybníka
Služebnosti a výkup pozemků
Vyjádření zájemníků
zhodnutí vodoprávního úřadu
Závěrečné ustanovení
V kapitole III bylo smluvně dohodnuto kolik pozemků občané směňují a kolik a kde za tyto pozemky dostanou. Proč se tak nestalo mně známo není, ale majetko-právně byl rybník vypořádán až v letech 1992-1996. K dnešnímu dni jsou nároky občanů na směnu pozemků pod vodou vyrovnány. Chybí ještě narovnat některé směny kolem rybníka. Ale o tom bude více ještě později.
Nyní se vraťme na samý začátek. Vodoprávní řízení nahrazovalo vlastně stavební povolení.Tímto byly přípravné práce ukončeny a zahájeno jednání o stavební firmu, která by stavbu realizovala. Krajský orgán stavební výroby –soukromý sektor - Olomouc vyrozuměl MNV dne 25. 7.září 1948, že stavbu přidělil p. Peléškovi Antonínovi, staviteli ze Zlína s příkazem, že s touto firmou je nutné neprodleně vejít ve styk. Jistě se tak stalo, neboť 29. září pan stavitel Peléšek informuje MNV ve Hvozdné, že jeho firma bude znárodněna a zařazena do Československých stavebních závodů , a proto nemůžeme tuto nabídku přijmout. Doporučujeme, aby se MNV obrátil na jinou stavební firmu. Rozhodování asi bylo náročné, neboť 6. listopadu1948 píše předseda ONV ve Zlíně, aby obec okamžitě zadala stavbu firmě Československé stavební závody – kraj Zlín ve Zlíně. Text zadávání nutno projednat s ředitelstvím ČSSZ ve Zlíně, nutno jednat s ředitelem Heuslerem nebo Dr. Dohnálkem. Opis zadávacího dopisu bylo nutno předložit ke schválení ONV. Zda byla stavba zadána podle pokynů předsedy ONV anebo nikoliv se už asi nedovíme. Máme však dokument ze dne 28. května 1949 o tom, že Čs. stavební závody, nár. podnik, závod pro inženýrské stavby Uherské Hradiště dostal tuto stavbu do svého výrobního plánu. Z dalších dokumentů víme, že tato firma prostavěla v roce 1949 243,884,- Kčs. V dalších letech jsem již těžko sháněl podklady a zaplacené faktury stavební firmě, a tak bych se pouze opřel o INVESTIČNÍ LIST pro stavbu na rok 1950 ze dne 21. 8. 1959 Investiční banky n. p. Praha, kde je uváděna celková nákladová položka na stavbu rybníka včetně projektu 2.455.000, Kč. Na této listině lze vyčíst též změny, které nastaly ve společnosti: okres Zlín přejmenován na Gottwaldov, ZNV Brno – Krajský národní výbor Gottwaldov, předsedou MNV ve Hvozdné je pan Lukovský, stavbu zahajoval předseda MNV pan Červenka Jan jako předseda MNV.
V roce 1950 pracovalo na stavbě 6 stálých dělníků. Ostatní práce byly zajišťovány z místních brigádníků. Mělo se prostavět 300.000,- Kčs, podle výkazů se prostavělo 440.000,- Kčs.
V roce 1951 je vykázáno 1.123.000,-Kčs, 1. října 1951 byly dotace vyčerpány a stavební firma práci ukončila.
Scházelo však ještě navozit na hráz 700 m3 zeminy. Proto MNV pro své členy vyhlásil pracovní povinnost odpracovat na stavbě 20 hodin. Je zapsáno, že za jednu takto organizovanou sobotu se navezlo 70 m3 zeminy. Za práci se platilo. Odborné práce 12 – 15,- Kčs na hodinu. Při navážení 20,- Kčs na jeden vozík. Podle dostupných materiálů se rybník stavěl od roku 1949 a dokončen byl v roce 1952. (Rybník sloužil ke skutečné rekreaci, koupání, ale také chovu ryb a rybolovu.) Zda byly všechny práce dokončeny již v roce 1952 nevíme, avšak ke kolaudaci celé stavby dochází až v roce 1954.

17. prosince 1954 sešla se komise kolaudační na MNV ve Hvozdné ve složení :

za zprávu místního hospodářství vody KNV: Blažej, Tománek – kolaudátoři
za odbor pro vodní hospodářství KNV: ing. Jan Kukula jako tech. znalec
za MNV ve Hvozdné: Josef Slovák, Vojtěch Sokol
za bývalý stavební dozor. ing. Josef Ondrůška
za dopravní stavby n. p. Olomouc, stav. správa Uh. Hradiště: Jaromír Svoboda
Komise posoudila stavbu jako celek a sjednotila se na tomto názoru:

stavba byla provedena podle schváleného projektu se změnami a vícepracemi
práce byly prováděny odborně jakostně a pečlivě
celkové náklady za stavbu 3.085.271,- Kčs
bylo rovněž konstatováno, že náhrady za vykoupené pozemky byly majitelům poskytnuty z.obecních pozemků
Komise doporučuje kolaudaci schválit a předat MNV Hvozdná do správy a udržování. 21. 12. 1954 Krajský národní výbor v Gottwaldově rozhodnutí kolaudační komise potvrdil. Tím skončila jedna etapa Hvozdenského rybníka. Rybník byl předán obci a začal sloužit účelům, ke kterým byl budován (vláha, vodní srážky, rekreace a chov ryb).
Je potěšitelné, že ze všech 4 rybníků, které měly být v té době postaveny , byl dokončen právě ten ve Hvozdné. Kolem se začaly stavět chaty a dokonce filmové ateliéry měly zde stavět rekreační středisko. Rybník "sloužil i kulturně přímo na hladině bylo vybudováno taneční kolo a pořádaly se zde benátské noci. Potud rybník plnil své poslání. Zdálo se, že vše půjde velice lehce a že rybník bude pro obec velkým přínosem. Začaly se stavět chaty - dnes je jich 65, přicházeli noví lidé, kteří se seznamovali s naší obcí.
Český rybářský svaz osadil rybník rybami, který oproti předpokladu začal sloužit jako chovný, nikoli ke sportovnímu rybaření. Svazarm, myslivci a jiné složky pořádali na rybníku benátské noci, a tak probíhal kolem rybníka čilý ruch. Rybník občanům nevadil a k rekreačním účelům sloužil i pro blízké okolí. Kolik kluků a holek se díky této vodě naučilo plavat?
Vše probíhalo v poklidu až do roku 1981. Tehdy 3. 7. 1981 došlo v noci k průtrži mračen, která měla za následek přelití hráze.
Přepadající voda poškodila vzdušný líc hráze na třech místech, a tím došlo k odplavení zeminy na hraně hráze asi 300 m3. Rovněž došlo k zanesení dna nádrže splavenou zeminou z polí. Objem nánosu se odhadoval na 30 000 m3. Již tehdy bylo konstatováno, že zemědělské pozemky v této lokalitě jsou nevhodně obdělávány .
Komise, která tehdy posuzovala škody způsobené povodní konstatovala, že hrozí nebezpečí sesuvu a protržení hráze. Proto mělo dojít k opatření, aby se tak nestalo. Bylo navrženo:

vyčistit vyústění spodní vpusti a odpadní koryto
snížit hladinu v nádrži pod úroveň prosaku vody
vyčistit prostor před přelivem, odstranit dřevěné brlení
opravit rozdělovací objekt u vtoku do nádrže
nakonec slovit ryby a vypustit nádrž
Po těchto rychlých krocích mělo dojít k opravě nádrže podle zjednodušené projektové dokumentace vypracované Hydroprojektem Brno. Hlavním úkolem bylo opravit hráz, zvýšit její korunu o 1 m nad přelivem, návodní stranu hráze zpevnit zídkou z lomového kamene a vytěžit nános zeminy ze dna nádrže. Tyto práce byly odhadnuty na 1 933 000 Kčs.
To všechno se mělo stát. Avšak místo toho začaly zasedat různé komise, které vždy konstatovaly, co se mělo, anebo má udělat. Když náhodou byly peníze, tak nebyly mechanizmy. V březnu 1983 se na účtu obce sešlo 680 000 Kčs, a tak další komise rozhodla, že oprava bude dokončena do konce roku 1983. Avšak uběhl rok 1983 a nic se neudálo, kromě dalších zasedání několika komisí.
Až v roce 1984 rozvířil poklidnou hladinu hvozdenského rybníka některý z občanů obce Hvozdná, který napsal do RUDÉHO PRÁVA. Avšak ani tak mocná instituce, jakou v té době bylo RUDÉ PRÁVO nepřispěla k tomu, aby oprava rybníka pokročila alespoň o kousíček dál. Jak se dovídáme z dochovalé korespondence stačila na to odpověď předsedy MNV. "Národní výbor má snahu dát rybník do původního stavu, ale nemá proto stroje, které je k této akci zapotřebí, a také zdroje finanční." A tak čas utíkal dál a rybník se stával jakousi můrou klidu milující občany a funkcionáře Hvozdné.
Koncem roku 1984 konečně svitla jiskřička naděje. Bude bagr! Smlouva mezi MNV a Zemědělskými stavbami n.p. Brno měla být zárukou úspěchu. Jak se později ukázalo, byly to jen plané naděje.
V roce 1985 již byli asi všichni smíření, že rybník je v takovém stavu a pomalu se začalo zapomínat na to, co se mělo udělat hned v roce 1981.
Až rok 1986 opět trochu zamíchal karty tím, že se do celé záležitosti vložilo JZD Družba Štípa. Rybník opravíme, ale bude náš, nebude žádný nájemce a bude sloužit pouze KZD. Na tomto bodu JZD trvalo v mnoha odvoláních, kdy docházelo ke střetům mezi Českým rybářským svazem, který měl platnou nájemní smlouvu z MNV Hvozdná vlastníkem rybníka a právním zástupcem JZD. Tyto spory o převzetí rybníka pak musel řešit ONV v Gottwaldově odbor VLHZ. A opět čas utíkal, a tak celý rok 1986 probíhala tato jednání. JZD vyhlašovalo, že v případě vlastnictví rybníka ihned započne s opravami, a tak zajistí rekreaci u vody širokému okolí. Jednání se protahovala, ČRS se odvolal k ONV v Gottwaldově, k rozhodnutí ONV se odvolal právní zástupce JZD Družba Štípa, a tak do této pře byl zatažen JKNV v Brně.Jednalo se jednalo, čas plynul, a tak nastalo to, co zákonitě nastat muselo.
V roce 1987 se přes Hvozdnou přehnala průtrž mračen, která dílo zkázy dokončila. Hráz se protrhla a záplavová vlna dosáhla až na Příluk a Bartošovu čtvrt ve Zlíně. Rybník zůstal bez vody a v hrázi čněla průrva v šířce přes 10 m. Byl to žalostný pohled na rozbahněné dno, kde se ještě vyskytovaly zbytky rybí násady.
A tak za krátký čas naplavená ornice z polí začala postupně zarůstat plevelem. Přesto, že rybník už vlastně nebyl, jednání pokračovalo dál. 2. 11. 1987 se ve Hvozdné sešla komise odborníků. Toto jednání řídil ing. František Procházka z JKNV v Brně. 10-ti členná komise rozhodla, že obnova rybníka bude velice nákladná (odhad činil 3,5 mil. Kčs), avšak JZD Družba Štípa se zavázalo, že takovou částku opatří pokud budou splněny jejich požadavky a to, že rybník bude převeden do vlastnictví JZD, které jej bude obhospodařovat včetně chovu ryb. A čas plynul, znovu odvolání rybářů, znovu nová jednání.
Až konečně v lednu 1988 byla podepsána smlouva mezi MNV Hvozdná a JZD Družba Gottwaldov - Štípa, kterou se předával nefunkční zbytek bývalého rybníka ve Hvozdné. Vlastnictví se převádělo bezplatnou dohodou, neboť zbytky rybníka měly v té době nulovou hodnotu.
Tím bych skončil tuto etapu historie rybníka, etapu ne příliš radostnou. Zdálo se, že podepsáním smlouvy nastává nová éra, avšak jak se později ukázalo, cesta ke zprovoznění rybníka byla ještě velice dlouhá.

Situace s opravou rybníka však nezačala ihned. Nejdříve bylo nutné vypracovat zprávu o stavu poškození hráze (nevím už kolikátá) a tak se družstvo obrátilo na firmu Hydroprojekt Brno.
19. 10. 1988 se sešla ve Hvozdné porada, které se zúčastnili za MNV Hvozdná - předseda Vodák Miroslav za JZD Družba - ing. Vánský, Hydroprojekt Brno - ing. Skoupý a Agropodnik Zlín – Strnadel Jiří.
Komise znovu konstatovala, že v roce 1987 došlo k úplnému protržení hráze (po kolikáté)- Dále, že je třeba vyčistit dno rybníka, které je zaneseno cca 35 000 m2 naplaveniny z polí (konstatováno pokolikáté). V závěru se dohodli, že obnova rybníka bude finančně značně náročná, a proto je nutné vyvolat jednání (kolikáté) na úrovni Okresních orgánů, co s rybníkem.
Kde zůstaly sliby JZD, že pokud rybník bude jejich, tak ho opraví během krátké doby. Kde zůstaly články v Okresních novinách, jak družstvo poskytne rekreaci u vody pro celý Zlín. Zůstalo jen při slibech a rybník zarůstal a zdálo se, že ve Hvozdné definitivně skončil.
Až 25. května 1990 přichází na MNV Hvozdná dopis tří chatařů a. Pavla Smrčky, Kamila Svojšeho a Ladislava Pavlíka, ve kterém žádají, aby obec Hvozdná převzala majetkově do vlastnictví rybník, kterého se vzdala ve prospěch JZD. Dále napsali: "V případě, že se tak stane se zavazujeme, že zdárně dokončíme jeho obnovu a posléze i údržbu pořádku kolem rybníka a jeho čistý vzhled." Na základě tohoto dopisu nastalo jednání mezi obcí Hvozdná a JZD Družba o vrácení rybníka obci.
27. 7. 1990 pak tato smlouva byla podepsána vedoucím finančního odboru ONV ve Zlíně a rybník se tak stal opět majetkem obce. První krok k tomu, aby mohly začít práce na opravě, byl učiněn. Současně již probíhala jednání s firmou Vodohospodářský rozvoj a výstavba Praha k opětovnému posouzení tohoto vodního díla a vypracování návrhu na uvedení rybníka do bezpečného a bezporuchového stavu.
Práce nabraly nevídané tempo. Pan Smrčka jako iniciátor řídil práce na obnově s nebývalým nadšením. Sháněl mechanismy, ale také lidi, hlavně z řad chatařů. Odborným dohledem byl pověřen p. Jan Martinů ze státní meliorační správy Zlín. Jednalo se i o takových funkcích jako je hrázný, po znovunapuštění rybníka. To jistě svědčí o intenzivní práci a rychlém postupu celé akce.
Bylo vynaloženo velké úsilí, jak pracovní nasazení brigádníků, tak i odborného dohledu. Jinak by nebylo možné po tolika letech jednání, příprav a dalších jednáních ukončit práci na obnově rybníka v tak krátké době. 30. 7. 1991 se totiž konala menší slavnost na Obecním úřadě ve Hvozdné, dá-li se tak říci. Na tento termín bylo svoláno kolaudační řízení obnoveného a znovu napuštěného rybníka. Kolaudace se zúčastnili:

Ing. Jaroslav Valach - referát životního prostředí
Jan Martinů - státní meliorační správa Zlín
Pavel Smrčka - nově jmenovaný hrázný
František Morbicer - starosta
Ludvík Machalíček - předseda finanční komise
Věra Hubená - redaktorka časopisu ČAS
Kolaudace proběhla úspěšně, a tak vodní dílo - hvozdenský rybník Angalaška mohl opět sloužit veřejnosti, ale i rybářům.
Skončilo tak vyprávění o historii rybníka, která ukázala, jak je mnohdy důležitější iniciativa lidí, než zdlouhavé a mnohdy k ničemu nevedoucí jednání úředníků. I když i to není zanedbatelné. V počátcích stavby rybníka totiž úředníci zapomněli dát do pořádku vlastnické vztahy k půdě a ty nám po znovunapuštění rybníka udělaly ještě mnohou vrásku na čele, neboť se začali hlásit vlastníci pozemků, že nedostali náhradu. Ale to je již jiná kapitola historie rybníka, a o té snad někdy jindy.
Dnes bych chtěl zakončit toto vyprávění trochu optimisticky. Rybník, i když má svoje chyby je jistě jakousi dominantou obce hned při vstupu. Važme si toho, že rybník máme a užívejme si ho tak, aby sloužil nám všem. A až budete mít na Štědrý večer na stole vánočního kapra, pak vzpomeňte i na náš rybník, neboť právě v takových vodách se rybám daří.

Jindřich Bednařík