Nejstarší kostel stál dle již starého ústního podání na kopci, kde se nachází kamenný kříž, není však o tomto kostele nikde bližší zmínky, ani památky. Z tradovaného ústního podání byl dřevěný a vyhořel. Druhý kostel stával na místě tehdejší farní zahrady vedle pohostinství přebudovaného z bývalé školy. O tomto kostele je již zmínka ve fryštácké farní kronice a je zaznamenáno, že byl jen dřevěný, velmi chudobný a jeho hlavní oltář byl darem pánů z Lukova. Podoba tohoto kostela byla vyryta na obecním razítku, které bylo používáno obecním úřadem až do roku 1900. Po 200 let, asi až do roku 1630 držela se většina zdejšího lidu učení husitského. Kostel a farnost byla tedy přičleněna k faře fryštácké a odtud farář fryštácký konal ve Hvozdné 9x za rok služby Boží. K farnosti hvozdenské náležely v roce 1690, kdy byl tento druhý kostel opraven farářem bystřickým ještě osada Ostrata a část Veselé. Třetí - stávající kostel byl postaven roku 1784 a byl zasvěcen "Všem svatým". V době postavení měl dřevěný strop, deset oken a střechu krytou šindelem. Měl dva zvony, z nichž větší 2q těžký s nápisem „Verbum Lei Manet on aeternum" (Slovo Boží trvá na věky), pocházel z roku 1598 a menší 1,5q těžký pocházel z roku 1642 a měl nápis „Zenite adoremus Dominium dui bacit nos" (Pojďte, klaňme se Hospodinu, který nás stvořil). Třetí malý zvonek byl v malé věži do roku 1905. Místo něho koupil místní občan František Krajča nový zvon. Malý zvonek byl umístěn ve velké věži a byl používán jako umíráček. Pod věží se nachází dřevěný kůr. Již v roce 1820 byl kostel i fara ve velmi špatném stavu a je zaznamenáno ke cti tehdejšího faráře, že vše bylo slušně opraveno. Když v roce 1784 učinil náboženský fond z Hvozdné samostatnou farnost, jelikož skoro všichni farníci se vrátili z učení husitského do církve katolické, byla fara ve Hvozdné obsazena a jako první kněz byl ustanoven a za ním následovali až do dnešní doby.
1. 1785 - l806 P. Hermeland Wawřík bývalý mnich ze zrušeného kláštera v Holešově, rodák z Příbora
2. 1806 - 1812 P. Josef Mašinka kooperátor z Kašavy, odešel do Pašovic
3. 1812 - l820 P. Tomáš Blatník
4. 1820 – l833 P. Martin Zeman kooperátor z Fulneku, odešel do Lesnice
5. 1833 - 1840 P. Jan Beneš kaplan ze Štípy
6. 1840 - 1843 P. Jan Otto
7. 1843 - 1859 P. Jan Richter
8. 1859 - 1868 P. Josef Nikrin odešel na odpočinek do Prostějova
9. 1868 - 1878 P.Petr Sedláček odešel do Čeladné
10. 1878 - 1883 P. František Petráš rodák z Dolní Vsi, odešel do Bílavska
11. 1883 - 1900 P. Jan Žáček kooperátor z Bílavska, odešel do Derfle
12. 1900 - 1907 P. Inocenc Filip odešel do Loučky
13. 1907 - 1915 P. Josef Táborský
14. 1915 - 1953 P. Tomáš Jurásek zemřel ve Hvozdné a je zde pochován
15. 1953 - 1954 P. Josef Pasztušan spravoval farnost jako farář štípský
16. 1954 - 1959 P. Karel Hernich
17. 1959 - 1960 P. Jan Glogar spravoval farnost jako farář štípský
18. 1960 - 1980 P. Jaroslav Rušar zemřel 15. 2. 1980 a je zde pochován
19. 1980 - 1984 P. Jan Kutáč odešel do Želechovic-Provodova
20. 1984 - 1994 P. Bohumil Štěpánek přišel ze Želechovic, 7. 1. 1996 zemřel ve Frýdku-Místku a je tam pochován
21. 1994 - 1995 P. Antonín Basler děkan vizovského děkanátu, spravoval farnost z Vizovic
22. 1995 - 1997 P. Juraj Križan řeholník Karmelitán, řeholního jména Benedikt, farnost spravoval ze Štípy
23. 1997 - 1998 P. Jaroslav Žuška řeholník Karmelitán, řeholního jména Norbert, rovněž z farnosti štípské
24. od roku 1998 P. Václav Návrat druhého jména Norbert, polské národnosti, jako jáhen působil 1 rok na Vsetíně a po vysvěcení jako kněz 2 roky ve Vizovicích, jeho starší bratr je rovněž knězem
Ještě v roce 1858 náležela do farnosti hvozdenské také Veliková. Od tohoto roku byla přifařena k farnosti lukovské.
Náležely tedy v tu dobu do hvozdenské farnosti: - obec Hvozdná s počtem 968 katolíků - obec Ostrata s počtem 395 katolíků - obec Veselá s počtem 750 katolíků - z toho 199 patřilo do farnosti hvozdenské
Dohromady měla farnost v tu dobu 1562 katolíků.
Když litice (takto zaznamenáno) světové války (1.světové) se vrhla i na zvony, byly z kostela odebrány 3 zvony a to zvon z roku 1642, umíráček a zvon zakoupený pro kostel Františkem Krajčou. Před jejich odebráním bylo všemi zvoněno a jejich zvuky zněly tak bolně, že jak zaznamenáno i těm nejotrlejším slzy oči zalévaly. Františku Krajčovi se podařilo jim věnovaný zvon vyměnit na úřadě v Kroměříži, kam byly zvony svezeny za cín a měď o váze zvonu, sesbíranou mezi občany a zvon znovu zavěsil na malou věž kostela. Roku 1890 byl postaven mistrem Hromádkou z Litenčic nový oltář, obnovena kazatelna a křtitelnice - vše za obnos 700 zlatých. V tuto dobu byl pořízen za 120 zlatých i nový obraz "Všech svatých", který je v kostele dodnes. Roku 1885 dal zhotovit P. Jan Žáček na vlastní náklad sochu Božského srdce páně a roku 1895 dal postavit nové boční oltáře. Stavbu bočních oltářů provedl sochař Reck z Přerova za tehdejších 700 zlatých. Pro špatný stav střechy, malé věže a také vnitřku kostela, byla provedena roku 1908 celková oprava kostela: střecha pokryta eternitovou krytinou, věže pokryty plechem, dále nové rýny a vnitřní úpravy kostela si vyžádaly dohromady částku 7622 K 65 hal. Kostel vyhlížel po této opravě jako nový.
Kapli stojící na horním kopci obce (zvané Osmek) dala postavit na vlastní náklad obec asi kolem roku 1870. Sochu Bolestné panny Marie darovala jedna hvozdenská žena, jejíž jméno se v záznamech nezachovalo. Kapli na dolním konci (u cesty na lokalitu místního názvu Nivka) dala postavit a sochu Panny Marie Lurdské pro kapli zakoupila v roce 1844 Františka Krajčová, tehdejší majitelka rolnické usedlosti č.p. 2. Kamenný kříž stojící u kostela dali postavit v roce 1903 na svůj náklad manželé František a Marie Krajčovi. Takto zaznamenáno ve starých kronikách a historických pramenech, z nichž bylo čerpáno při sepsání tohoto příspěvku věnovaného současným zájemcům o tuto oblast historie. Za obsáhlost těchto záznamů patří kronikářům a historikům té doby velký dík. Obsáhlost a zaměření kronikářských záznamů události farnosti a života farníků novodobé historie tj. historie 20 - století je přímo úměrná osobnosti kronikáře a jeho vztahu k této oblasti, případně člověku se spisovatelským nadáním, který se a věřme tomu, že ano, ujme zpracování historie této doby plné společenských zvratů, ovlivňujících v rozhodné míře i život nábožensky založeného lidu a to všech církví k jejichž sjednocení jsou činěny vzájemné kroky. Novodobá historie farnosti - 20. století se opírá v tomto zpracování, pro minimum kronikářských záznamů o ústní podání farníků, neboť pro časté střídání duchovních správců a to i se sídlem v jiných farnostech není k dispozici hvozdenské farní kronice - pokud tato existovala.
Tedy alespoň události heslovitě :
Počátek tohoto období je spjat především s osmatřicetiletým působením zdejšího faráře P. Tomáše Juráska 1915 - 1953. Je nutno uvést, že to byl kněz velmi skromný pohledem dnešníma očima konzervativní, spíše záporného vztahu k jakýmkoliv novotám. Záporný vztah zaujal i ke snaze farníků Hvozdné i Ostraty postavit po skončení druhé světové války ve Hvozdné nový kostel. Tato myšlenka podpořená již i prvními finančními sbírkami dostávala od roku 1946 reálnou podobu a definitivně ji zmařila nastupující moc v roce 1948, která již věřícím nepřála. Pro vstřícnost farníkům z Ostraty měl stát nový kostel na místě stávajícího hřiště a nový hřbitov po jeho východní straně. Vstřícnost obce k tomuto dílu byla v tu dobu i v tom, že obec dala na svůj náklad vyměřit k této výstavbě kostela a hřbitova potřebné výměry obecních pozemků. Z obrysů hrobů rýsujících se ještě v nedávné době na nezatravněných částech plochy hřiště je zřejmé, že v těchto místech byl v minulosti hřbitov. To potvrdily i vykopané části rakví a kostí při výkopech základů pro stavbu obchodu a pohostinství na Osmeku v roce 1974. P . Jurásek sám obhospodařoval kousek pole, fara byla oázou jeho soukromí a jeho přísnost při výuce náboženství má ještě dnes své pamětníky. 38 let je období jedné generace se vším kladným i záporným co ta doba přináší a farář je v obci vždy příliš viditelná osobnost, jsou tedy jeho postoje přirozeným předmětem názorových střetů. Každý jsme odněkud a nějaký farář nevyjímaje. Období roku 1953 - 1960, kdy se vystřídali ve Hvozdné 3 duchovní správci z toho dva s trvalým farním sídlem ve Štípě bylo již vstřícnější k pohledu na nově se rýsující úlohu církve a věřících, pro krátkost času však bez většího efektu na úseku materiálního zabezpečení farnosti. K zásadnímu obratu dochází až za působení P. Jaroslava Rušara 1960 - 1980, kdy bylo provedeno velké hmotné farní dílo, a to zejména: - střecha kostela a věží byla překryta hliníkovým plechem - na fasádu kostela nanesena brizolitová omítka, - z východní strany byl kostel zabezpečen proti otřesům ze silnice hlubokými betonovými patkami - zrestaurován interiér kostela, a to především úpravou presbitáře na změnu postoje kněze při sloužení mše svaté čelem k věřícím. I pro tento účel a zvětšení presbitárního a kostelního prostoru byl odstraněn původní hlavní a boční oltáře - na podlahu kostela položeno teracco - rozšířen kůr a kostel vymalován - strop kostela pokryt šedobílou fólií (šablony z PVC) - dále bylo započato s rozsáhlou opravou fary, přístavbou a přestavbou hřbitova, který je plně v majetku i správě obce
Dále za působení P. Jana Kutáče 1981 - 1984:
P. Kutáč plně zapojil do duchovního života s využitím svého mladého věku - ročník 1942, mládež, pro jejíž i mimokostelní vyžití dal plně k dispozici prostory fary, sportoval s ní, turistiku spojoval s návštěvou poutních míst. Bylo tedy nasnadě, že okolo oltáře bylo plno ministrantů. V návaznosti na budovatelské úsilí svého předchůdce byla za působení P. Kutáče přistavena ze západní strany kostela nová sakristie, dokončena úprava fary a s mimořádným přispěním Antonína Juříka staršího z č. 120 byly pro náš kostel ze sesbírané mědi, cínu a peněz farníků z Hvozdné i Ostraty zhotoveny rodinou Ditrichů z Brodku u Přerova, Msgr. biskupem Vranou vysvěceny a do velké věže v roce 1983 vyzdviženy 2 nové zvony. Jeden zasvěcen bl. Jana Sarkandrovi a druhý nese sdělení, že je darem farníků Hvozdné a Ostraty. Za působení P. Bohumila Štěpánka 1984 - 1994 (již při příchodu do Hvozdné obtíženého nemocí) byla provedena plynová přípojka ke kostelu a zplynofikována fara. Za působení P. Juraje Križana 1995 - 1997, byl vybudován i s příspěvkem obce zcela nový presbytář - nový kamenný oltář, nová kamenná konstrukce pro osazení nového svatostánku ze žlutého kovu. To vše podle návrhu a podílu na zpracování architektkou pí Zígalovou z Vizovic. Nový oltář vysvětil 11. 5. 1996 Msgr. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Stalo se tak v roce, kdy si naše obec připomínala 550 let od první písemné zmínky o její existenci. Otec arcibiskup převzal při této příležitosti také jako první z rukou starosty pamětní medaili obce, zhotovenou k tomuto jubileu našim rodákem ak. malířem a medailérem Josefem Hvozdenským. V současnosti zabezpečila nově zvolená ekonomická rada farnosti pod vedením P. Norberta instalaci nového způsobu vytápění kostela, opravu lavic, doplnění presbitáře novou kamennou křtitelnicí, a zabezpečení kostela bezpečnostní signalizací. To vše ze sbírek v kostele a příspěvkem obce ve výši 15000 Kč. Farnost a její historie, ale nemá jen stránku budování a udržování kostela, fary a jejich okolí, na kterém se navíc podílí i obec vybudováním přístupových cest a údržbou okolní zeleně. Její hlavní smysl, ideály, nauka a cíl v získání věčného života má prioritu v hodnotách ducha, lásky k Bohu a bližnímu.
Jak již bylo vzpomenuto, cílem Kristova učení je i jednota církve a současná snaha o ekumenismus - sjednocení církví tomu napomáhá. Velmi přátelské občanské soužití katolíků a evangelíků v naší obci našlo následování i v náboženském sbližování. Již delší minulosti patří nedůstojné pochovávání jinověrců v oddělené části hřbitova a historickým průlomem v ekumenizaci byly v roce 1992 smuteční obřady tragicky zahynulého mladého evangelíka ve hvozdenském katolickém kostele. Je to krok správným směrem a další budou jistě následovat. Mnohé si možná vyžádá i připravovaná odluka církví od státu. Změna politického systému v roce 1989 umožnila církvím a jejich věřícím vyjít z kostelů, kam totalitní režim zatlačil působení církví a vyvíjet své aktivity i mimokostelní prostory a je na knězích, laicích i věřících jak budou této možnosti využívat. Jedním z příkladů je i tento: Pro vyzvednutí role rodiny, základní buňky lidského společenství, která má v církvi velkou oporu a podporu, byla v roce 1995 pro očekávaný a také naplněný zájem věřících ze Hvozdné i okolí sloužena otcem arcibiskupem Janem Graubnerem v sále Kroužku div. ochotníků ve Hvozdné prosebná a děkovná bohoslužba právě za rodiny naší farnosti.
I nadále, ale platí co je napsáno v písmu "Ne, podle slov, ale podle skutků poznáte je." A to je velký závazek vůči okolí a světu pro věřící křesťany. Každým dnem a rokem odchází do historie a dějin současnost a je na kronikářích, aby o ní zaznamenali pro budoucí generace tu co možná nejobjektivnější pravdu.
Z historických pramenů a ústního podání zpracoval František Morbicer, kronikář obce Hvozdná.
